Jeden obyčejný den aneb mám prostě jen radost
Poklidné ráno vyčeřila objevená textovka: AHOJ, JMENUJI SE KRYŠTOF… Jeee, tak už je to tadyyyyy!!! Jsem teta, jsem teta, páni, já jsem tetaaaaaa! Teda překvapení až za roh, bo ještě v sobotu večer se Jaňule netvářila jakože by měla vůbec rodit a že má dva dny do termínu. Prý se nic nechystá… Ha, ha!
Zbytek dne utekl jako voda. Práce, práce a zase jen práce. Pohlcena pracovním procesem jsem se probrala až před šestou 
a děsně se těšila domů na tu malou vyjuchanou Šmudlinu. A nezklamala. Přivítala mne halasným MÁMA, MAMA, MÁMA a šupajdila ke mne do náruče pro pusu, druhou pusu, třetí pusu… 
.
A druhé překvapení na mne čekalo na stole – nádherný, vysněný Špalíček veršů a pohádek od Františka Hrubína. A tím se celý večer probírám, pročítám a poťouchle se usmívám. Mám prostě jen radost .
V kategorii: Jen tak
Dotazy a komentáře