Deníček Sýkorky a PiDiBáka

Inspirován Petrem Márou sepisuju jaký byl můj rok 2009 – viděno mým pohledem, snad Sýkorka doplní svůj.

• leden – květen: snaha zachránit business člověku kterému věřím a který se ukáže později jako největší křivák pod sluncem, v současnosti mi stále dluží cca 200tis Kč (a sýkorce a betynce)
• květen: bourám na motorce, pozdější bilance: mnohočetná zlomenina pánve, otevřená, etážovitá mnohočetná zlomenina levé ruky (4x), vnitřní krvácení do břicha
• květen – červen: boj o život v nemocnici – celkem 33 dnů na ARO ve FN Bohunice, 6 operací, ztráta jednoho varlete, závislost na dýchacích přístrojích, selhání orgánů, opakované krvácení do břicha, selhávání dýchání (závyslsot na dýchacích přístrojích, tracheostomie)
• červen – září: pobyt na chirurgickém lůžkovém oddělení (6 týdnů), rehabilitaci ve FN Bohunice (3 týdny) a rehabilitaci v OLÚ Jevíčko (7 týdnů) – během nemoci mě vykopne z businessu pod smyšlenou záminkou pan Křivák, sýkorka za mnou od bouračky chodí do nemocnice každý den, doku djsem v Brně, strašně moc to pro mně znamená. Absolvuji další operaci (vytažení drátů z ruky). Po 4 měsících přesně mě pouští domů.
• září – prosinec: Srovnávám se s následky (nemožnost rotovat levou rukou – srůst v kostech lokte, trvalé brnění pravé šlapky a prstů pravé nohy – skříplý nerv, psychika), obsolvuji další operaci – vytažení LCP dlahy z levého lokte – teď ve mě zústává jen dlaha a 25 šroubů v pánvi a 3 dlahy v ruce. Plánované rozhýbaní (deliberace) lokte je na květen/červen 2010.
  Začínám programovat sám na sebe. Díky Alloře potkávám dobrého obchodního partnera, přes bývalého zaměstnavatele získávám zajímavou zakázku pro U.S. firmu. Křivák splácí pomalu a pozdě dluh (vždy posílá každous plátku měsíc po splatnosti) a je na něj podána 31.12. insolvence bývalými zaměstnanci, takže se s penězi asi neuvidím.
  Akyho dávám bráchovi, nějak ho v prvních chvílích po návratu z nemocnice nezvládám.

Pokud chcete nadále sledovat co se u nás děje, tak pro větší soukromí naší rodiny už jen na Facebooku:

• pidibi
• sykorka

V kategorii: Jen tak | Komentářů: 4

Poklidné ráno vyčeřila objevená textovka: AHOJ, JMENUJI SE KRYŠTOF… Jeee, tak už je to tadyyyyy!!! Jsem teta, jsem teta, páni, já jsem tetaaaaaa! Teda překvapení až za roh, bo ještě v sobotu večer se Jaňule netvářila jakože by měla vůbec rodit a že má dva dny do termínu. Prý se nic nechystá… Ha, ha!
Zbytek dne utekl jako voda. Práce, práce a zase jen práce. Pohlcena pracovním procesem jsem se probrala až před šestou a děsně se těšila domů na tu malou vyjuchanou Šmudlinu. A nezklamala. Přivítala mne halasným MÁMA, MAMA, MÁMA a šupajdila ke mne do náruče pro pusu, druhou pusu, třetí pusu… .
A druhé překvapení na mne čekalo na stole – nádherný, vysněný Špalíček veršů a pohádek od Františka Hrubína. A tím se celý večer probírám, pročítám a poťouchle se usmívám. Mám prostě jen radost .

V kategorii: Jen tak | Žádný komentář

Ptal se mě PiDiBák před chvílí. Hmm, nevím, přiznávám popravdě, čemuž moc nevěří. Za chvíli drží cosi v ruce. „Co děláš?“, ptám se. „Prozváním se“, a mně docvakne, že v ruce drží mobil můj. Chvilka napětí aaaaa…. a ozve se zvonění hned vedle mne, na jeho monitoru, kde je v držáku hádejte, co? )))

V kategorii: Jen tak | Žádný komentář

Naše čertice, děďova roztomilá princezna a rozverný skřítek v jedné osobě. Zjišťuju, že ji miluju čím dál víc. Její HAM, když se mi snaži vyjíst můj talíř nebo vyluxovat lednici či sříňku s dobrotama, její tuli, tuli a oslintané pusinky až do ucha, její zářící oči a radostný smích, když ze sebe dělám kašpara a začnem spolu vyvádět blbinky. Miluju její znakování, že si mám sundat brýle, znovu ji polechtat pod bradou nebo na noze, její čtení knížek i letáků a moudré pokyvování nad pohádkami, co jí čtu, její KOLO, KOLO mlýnský, její upřímné radování se nad každým KAKO v nočníku s pejskama, nadšení nad letadlem nad hlavou a divokou hlasitou gestikulaci, jakmile objeví nějakou breberku na zdi či na stropě. Paní důležitá. ..
Sentiment až za hrob. Njn, jsem jen máma, co by tu malou příšerku nedala za nic na světě. Ani když nechce večer spát a vymýšlí neskutečné blbinky, jen aby nemusela do hajan. Ufff, dnes jen do pul desátý .

V kategorii: Šmudlík | Žádný komentář

Výsledkem je zlomený palec na noze a prvotřídní prů…švih. Tímto se omlouvám nakopnutému psovi a židli a též všem, co už dva dny asi nespí. Ach jo…

V kategorii: Jen tak | Žádný komentář

Pevné objetí 1

Pevné objetí 2

Pevné objetí 3

Pevné objetí 4 

V kategorii: Šmudlík | Žádný komentář

Dostala jsem od rodičů hezký dárek. Ale ne se slovy: „Kup si něco na sebe“, nýbrž mi bylo řečeno:„Ne, že sis zas koupíš další šátek.“

Njn, tak se má sbírka šátků zatím nerozroste o snad poslední vysněný kousek, který mi táák nutně chybí . Hmm, vlastně dva kousky – ještě tento :velmisečervenajícíadychtivě prosícísmajlík:

V kategorii: Jen tak | Žádný komentář

Ve vajíčku začalo být těsno. Vlastně ještě moc ne, ono by se tam to naše skřítě ještě dlouho vešlo. Ale přece jen, vozit v něm 18nácti měsíční batole je docela dobrý výkon, když většina mimin putuje do větši autosedačky jěště před prvními narozeninami. Takže jsem se dobrovolně ujala bojového úkolu vybrat novou autosedačku. Ale naštěstí jsem na to nebyla sama . Velká malá pomocnice řekla své.
Prvním oříškem byl výběr. Jakou že to tu sedačku vůbec koupíme? Z hlediska bezpečnosti dloutánský seznam prořídl hned na začátku – zůstala Roemerka a MaxiCosi, z hlediska upevnění bylo jasno též – isofix bohužel mít nemůžem. Naše skoro nové auto ho totiž nemá, protože páni vývojáři ve Fordu trošku zaspali dobu :/. Hmmmm, mmmmm, zvítězila Roemer, protože s vajíčkem stejné značky jsme moc spokojeni. Jenže jakou barvu, jaký vzor. Prostě mi tohle není jedno a musí se mi líbit . Nakonec, bleskovém kolečku po obchodech, řešením co a jak s údržbou s jednou příjemnou paní jsem se rozhodovala mezi červenou a červeno-modrou. A hádejte, ve které si nakonec naše Šmudlinka lebedí?

V kategorii: Šmudlík | Žádný komentář

Hledla jsem doma knížku s říkadly a Ladovými obrázky. Nenašla, ale v pavučině se mi podařilo vygůglit PÍSNIČKY
a ŘÍKANKY. Díky!

V kategorii: Šmudlík | Žádný komentář

A ještě jednu krásnou…

Jak to bylo, pohádko?
Zabloudilo kuřátko.
Za zahradou mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.

Ve vysokém obilí,
bude večer za chvíli.
Povězte mi, bílé ovsy,
kudy vede cesta do vsi?

Jen se zeptej ječmene,
snad si na to vzpomene.
Kuře bloudí mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.

Pověz, milý ječmínku,
jak mám najít maminku?
Ječmen syčí mezi vousy,
ptej se pšenic, vzpomenou si.

Kuře pípá u pšenic,
nevědí však také nic.
Milé kuře, je nám líto,
ptej se žita, poví ti to.

Kuře hledá žitné pole,
ale to je dávno holé.
A na suchá strniska
vítr tiše zapíská.

Vždyť jsi doma, za chalupou.
Slyšíš? V stáji koně dupou,
kocour ve stodole vrní
- a tvá máma za vraty – zob, zob,
zobá bílé zrní s ostatními kuřaty.

Děkuji ti, žitné pole!
Pozdravuj tam ve stodole!
Koho, milé políčko?
Zrno i to zrníčko!
Ať se ke mě z jara hlásí,
vychovám z nich nové klasy.
A tak mámu zakrátko
našlo také kuřátko.

V kategorii: Jen tak | Žádný komentář